To byla první noc. Noc po Tvém pádu, dítě.
Na loži složila’s své údy prochvělé
a čistý polibek Tě pálil na čele –
ten klidný, s nímž Tvá máť vždy k spánku provází tě.
Oh, tenkrát zavylo v noc bouře hřmění táhlé!
Svých ňader poupata, vztýčená posud v chvění,
při blescích zřela jsi jak v náhlém rozednění –
nad skutečností žal Tvé hrdlo semknul náhle.
A v blesků hýření se těžce chvěla zem.
Ty’s tenkrát ponejprv v svém žití s poklidem
a vzdorně bleskům vstříc vypjala ňadra bílá.
Pokání bizzarní bys tenkrát podstoupila:
Ty blesky nechala bys bít v svých ňader květ
a blesky líbajíc svůj očistila ret!