Před žasnoucím okem mým prostřela’s
své nejčistší hostie bílé!
Z nich zářil tak mocný a svatý jas
a závrať mne jala v ty chvíle.
Tvé přijímat hostie lačným rtem
v tvůj chrám jsem šel o velkém Svátku –
však spatřiv tvou slávu – v dál prchal jsem
od oltáře v hrůze a zmatku.
A prchal jsem se strachem zlosyna,
jenž ve chrám šel přijímat tichý –
a náhle si na zpověď vzpomíná,
v níž zamlčel nejtěžší hříchy.