POROZUMĚNÍ...

Teď ztrácejí v asylu pense se řady mých morálních profesorů a vlasteneckých, dobrých učitelů. Je ohromná propast, profesoři,

mezi vaší naukou a dojemnou prostotou i nadšením vaším dýchavičným – a mezi mou cynickou rozvahou a myslí spurnou a nevlasteneckou!

Však, profesoři, příbuznost jakás skrytá a tajemné kouzlo neznámých nálad nás připoutalo k hospůdce jedné; zde v šedivém koutě žijeme dny své

a jihoslovanské pijeme víno. A, žák Váš, já posud zde nevypil více, než kdokoli z vás. A v nejprudším žáru já sklepnici častěj neštípnul ve tvář,

než kdokoli z vás. A po stejném počtu sklenek i štípnutí sladkých jsme denně šli k domovu přímo... Tak stejný byl cíl náš.. I žil já tak s vámi v zdánlivém smíru,

však potají hřměla duší mou závist nad mladistvým leskem nadšených zraků, jež ztápěli jste v granátný lesk jihoslovanského starého vína!

A tupě jsem naslouchal horoucím slovům a vašemu nadšení dýchavičnému, pro osvětu, pokrok, dobro a štěstí! Já pranic, ba pranic nesdílel s vámi!...

Však prošel čas – na čele přibylo vrásek vám, profesoři, a zvýšil se lesk těch mohutných vašich, učených pleší a chvějící se a kostnaté ruce

tvář sklepnice bujné štípnout se stydí! A sedla si v kruh náš nálada divná... Jsou přípitky časty, při nichž se mlčí, a často jsem postřeh’ leckoho z vás,

jak průsvitnou rukou zved’ před oči sklenku a zářícím vínem díval se k světlu. A po krátkém doušku v myšlenkách spustil svou číš – však dětinský pohled se díval

dál v šedivé prázdno, kde plála ta číše... Co asi teď vídá váš upřený pohled v tom ponurém stínu? Proč ve vašem zraku se zachvěl teď záblesk rozkoše větší,

než dříve, kdy nořil se v zářící víno? Ach, bělostná křídla třepotají se neslyšně jemně nad naším vínem!... A přišla teď chvíle porozumění

a z duše rád sdílím náladu vaši – však líto je mi těch sevřených retů, jež bojí se vyřknout, co tušíme všichni... O v lesku těch křídel chvěje mou duší

teď písnička jakás s refrainem dětským – tu pro úzký kruh náš zpívati budu! A takto zní její dětinský refrain: „Ach – luli – luli, Smrti, zdráva buď!“