POHŘEBNÍ TANCE.

Nebylo lásky... Jen vzpomínek pár. Jakýs blesk přeťal v ráz řeč tvou tak sdílnou, pronik’ Tvé temno a vznítil Tvůj žár, srazil Tě slabou na hruď mou vilnou –

nebylo lásky... Jen vzpomínek pár. Pohřební hody jsme slavili pak, divokých tanců rej u popelnice! Časem jen k urně se sklonil Tvůj zrak –

na žhavý popel dopadajíce, syčely slzy, jež prolil tvůj zrak! Dohřměl už divoký pohřební kvas, vířivé tance i chorály táhlé –

jakási ničivá odvaha v ráz vzpjala se mocně v hrudi mé zpráhlé – dohřměl už divoký pohřební kvas. Z jizby Tvé tiché mhou ranní jsem šel

v truchlivém přísvitu zfialovělém; v hrudi žár podivné síly mi vřel: s neznámým Sokem kdes potkat se čelem – v duši žár vražedné síly mi vřel:

Potkávám vyzáblých dělníků řad se vpadlou tváří a vyhaslým okem, každý jich kročej jak okovem spjat... Já bych se potkal rád s barbarským Sokem,

s obrovským Sokem teď bil bych se rád! Zavřena okna jsou paláců všech, spící je ticho v nitru všech domů – komu, jen komu mám zatnouti v spěch

spáry své v hrdlo – oh, komu, jen komu? Zavřeny brány jsou paláců všech! Po krvi plápolá žízně mé žeh, dláždění skropit bych rudým chtěl tokem –

zastřena okna jsou paláců všech. Já bych se potkal rád s barbarským Sokem – po krvi plápolá žízně mé žeh!