Tvá hlava už v rakvi je vryta
do poslední podušky zbylé
a ve květů záplavě bílé
se pikantní nosík tvůj kmitá.
Jak zdvižen je zhrdavě vzhůru
a nozdrami na svět se dívá –
co v oči své slzavou chmůru
si láká kol družina lživá.
Ten nosíček jemný!.. Já v snění
na lásky Tvé vzpomněl jsem příval:
Tvých rozkoší labužná chvění
rád na jeho chřípích já zříval!
To byla as ohromná tíha
těch vůní, jež ssála Jsi v žití!
Jak zhrdavě nosík tvůj zdvihá
se nad spoustou jarního kvítí!
Však tušil jsem dávno, mé dítě,
že, syto už nejprudší vůně,
Tvé nezkrotné srdéčko skrytě
po tajemných aromách stůně.