Nervy, vždy klidné v nejprudší bouři,
radosť i žaly lhostejně nesou,
ve mžiku rozruší milion duší.
Nesou výkřiky mučených srdcí
k ledovým mozkům. Jsou prodloužením nervů
radostí spitých i zmrazených děsem.
Jeden jich konec, v půdě krvavé stopen,
chvěje se jásotem barbarských vítězů,
druhý je vetknut v daleká ztýraná srdce.
Mají klid mrtvol, blíže nich spočívajících.
Nad nimi vlnění, tříštění věčné,
věčné jak spory mozků a srdcí.