Tmavý klid v duši leh’ potají,
každý cit usnul teď něm a tich –
takový velký klid mívají
kořeny akátů hřbitovních.
Nesměly spícího probudit
kořeny akátů hřbitovních –
bez stesku počalo všechno tlít,
veliký spánek je v prsou mých.
V duši jen chladná je jistota,
že je zde příhodná chvíle již,
uhasit líný plam života –
konec že třeba je nanejvýš!
Ale – nic nehne se v prsou mých!
Jenom ta nezvratná jistota
v duše mé hlubinách usnulých
plamenem bílým se třepotá!