Jsou vzdechy panenské, jež v samotách se třesou.
Jsou srdce bělostná jak čistá oběť bájná,
jak oběť Abela, z níž vůně výš se nesou. –
Dým v dáli plazivý jde od oltáře Kaina.
Ó něžné oběti, vy srdce v ohni mroucí,
proč v božském oblaku vás jímá touha tajná,
jít v plazivý ten dým, v něm skrýt své tluky vroucí
a tichým terčem být pro smrtný oštěp Kaina?