Ty žhavé předtuchy – tak mocně svádějící
na měkký, vonný mech, hloub k lesním tišinám –
Vám vtiskly čarovný ten výraz v bledou líci,
oh, vaše rozkoše mne upoutaly k Vám!
Svou krásou, dobře vím, Vy mne Jste neranila.
Ne, byl to výbojný jen zážeh ve zracích,
sled Vašich rozkoší a cizí vášně síla –
žár, Vámi prožitý, mne jistou ranou stih’!
Jak vítěz, chvátící zbroj padlých útočníků,
Vy žár, cit milenců Jste vpila, ukryla
do svojí bytosti! A Vaše oko v mžiku
Tou silou zdvojenou teď blesky vysýlá!
Jak velkou mělo moc to štěstí v okamžiku!..
Vám pečeť rozkoše vždy z čela bude plát,
rys touhy nezkrotné je vryt kol Vašich rtíků –
a jednou budete s tím rysem umírat!