Svých myšlenek bičem, vyzbrojeným
ostrými hřeby ledové ironie
já šlehal své srdce a kouřící krev
se z tisíce drobných ran pozvolna prýští.
Však ještě v tom přívalu svištících ran
se náhle zachvělo marnivou touhou,
svou krvavou památku hluboko vtisknout
do tohoto vetchého šátku Veroniky,
než přijde jeho Golgotha.
Nechť rozpadne se směšný ten cár!
Krev rychle pozbude barvy.