Dvé sester: Marta ve vzlykavém pláči,
a Maria – ta bez slz, němá hrůzou.
Ve hloub jich srdcí vetkla spáry dračí
zvěsť krátká: „Na kříž přibit, vysmán lůzou!“
Viděla Marta ve vzpomínkách pouze
zrak mohutný, jak vděčně hleděl na ni,
když odcházela do vsi v něžné touze,
proň hledat nejlepší plod slunných strání.
Viděla chvít se ústa prorokova
ve křečích muk – a stichnout. Beze slova
Maria zoufalou skráň k zemi níží.
Muk větších nezná ani Jeho matka: –
O, přibita je k ledovému kříži
ta známá náruč! – Něžná náruč sladká...