Jak bylo vojákům temno jich bolestí vření
po amputaci rozdrcených údů!
Ta palčivá muka svírala prostor, kde údů již není!
Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí
a v prodloužení pahýlů – zbytků jich údů –
vždy znovu a znovu se křísí.
Tak záhadnou byla mi bolest má celá!
I pátral jsem tak dlouho, jak mohla semknouti prostor,
kde duše se v šedý prach rozpadla strouchnivělá?
Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí
a v prodloužení kořenů duše
vždy znovu a znovu se křísí.