Zde vystavěli oltář bílý
ti z lidských kostí třpytivých,
by se ti, bože, zalíbili,
ti dali zbytky otců svých.
Na kosti, které nepohřbili,
svou oběť klade černý mnich –
však záblesk dávné, vzdorné síly
se na těch bílých lebkách mih’ –
ba, přelétává šklebný smích
těch nepohřbených otců líc,
že tebe, otče, také stih’
tvých dětí nevděk zarputilý,
že nejsi, starý otče, víc,
než mrtvý bůh, jejž nepohřbili!