Oblaky prostřené v nebeském klíně,
z čistého neznáma poslané sem,
stopené ve svatém, azurném víně,
hostie bílé, jež přijímá zem! –
Poseta skvrnami orgií zimy,
syta už opojných rozkoší svých,
vážná zem s touhami posvěcenými
embryon chová a smyje svůj hřích.