Tvá matka zuří! Zbavil cnosti včera
tě mladý kočí s drsnou, rudou tváří.
Zadarmo dala’s prý svá kouzla sterá,
prý škoda, když tak zle se hospodaří.
Toť pravda zlá. – Však přec tě čeká štěstí.
Co nejdřív nádherný lov se ti zdaří:
kol kočího dej fiakrem se vézti! –
Tak se mu pomsti! Ať v něm krev se vaří!
Lov stále nádherněj, buď, lvice, chytrá,
kdo dnes tě objal, tomu se msti zítra,
svým umem vládni nade princi, králi.
A nič je, ssaj, by houfně dokonali!
K jich pohřbům však – ten kočí s černým šatem
ať tebe vozí! Plať mu za to zlatem.