Pod listů hustým příkrovem
šla parkem cesta stále tmavá,
i za dne sotva blyskla sem
větvemi záře mihotavá.
Sem chodil párek řadu let,
zde vášni své kout našli stmělý,
když není krbu. Tíhou běd
milenci vlasy sšedivěly.
Byl podzim. Teskně v trávník zřeli:
Spadalým listím kryto jemně
se vinulo v něm na sta cest,
po nichž jdou myši ve své cely.
A pro ně? Jedna cesta vést
jen může k bytu v hloubi země.