Jdou světem učitelé, pečujíce,
by z knížek příslušníci škol
v svou duši vssáli sladký jakýs bol
a soucit, soucit, soucit bez hranice!
Jdou kati, bičem raby mrskajíce –
mláď v soucitu svém pravém běží kol
a jinde krví potřísněný stvol
smrtelnou bledost žene v její líce!
Ne, mučírny sem, skřipce, guillotiny
a katy, pak pár katů hodných lidí,
sem mládež ze škol, ať krev téci vidí!
Ať sílí nervy, ať má názor jiný –
neb co si počnem, co si počnem v žití
s tou chabou lůzou, jež se krve štítí?