Staruška vnučce hladila vlas,
modlitba chvěla jí rtoma:
Utiš se – přejde těžký čas,
otec zas bude doma.
Modli se, Bohu odporuč,
těžký je život, mé dítě,
říká nám: Doufat uč se, uč,
z noci až do úsvitě!
Radost i žaly – vše jako sen,
pohádkou minulost zdá se,
po bouři opět slunný den
ze mraků usmívá se...
Na světě bývalo vždycky tak,
život má píseň vždy jednu;
štěstí-li nese, bolů mrak,
s důvěrou k nebi vzhlédnu!