Myšlénka letí – klepá v skráň:
,Vzbuď se dítě!,‘
jako když slunce padne v stráň
na úsvitě.
V stráni je písní tisíc hned,
rosných květů,
snad že tu anděl žití zved’
křídla k letu. –
Myšlénka letí – dítě slyš! –
pozdrav Boží,
paprskem jasným, než-li zvíš,
v hruď se složí.
V duši co dříme tichý sen,
světlem vzplane,
duch celý jasem zatopen
k žití vstane.
Duše co v hloubi bylo dřív,
k nebi vzroste,
ve květy ráje tryskne v div
poupě prosté.