V záhoně vonného jetele
volá křepelka vesele:
Pět peněz, pět peněz.
Vesele si volá, pláčí oči tvoje,
a než se rozpláčí žalem také moje,
ještě mi, děvče, odpověz.
Lehká je moje ta odpověď:
vidím tě, hochu, naposled
ještě dnes, ještě dnes.
Křepelka to volá, volá po jeteli,
že se naše láska, synečku, již dělí,
že si dám dvířka na řetěz.