Zvou tě andělem,
křišťálem, ideálem, duší boží,
Orientu hvězdou, pýchou Severu,
kletbou Satanovou,
zvou tě strojem a číslicí, ó ženo!
Křídla ti věší schromená,
pestrá, obarvená,
požitku křídla, křídla okamžiku,
a vzletnout ti nedají.
Hněv svůj jim v čela kamenná
vrývej a vyprávěj
pohádku dum o červené karkulce!
Ó ano, ty’s víno
dávající krvi šťávu,
ty’s netopýr ssající ji.