Zvoleňská mýť a modříny husté;
pod nima ulehli dva
v lásce prý hříšné, bohopusté.
Rozhalivši holá ňadra svá
kojila dítě zrozené tady,
jež psotníkem zemřelo a hlady.
Ona žebračka blbá; on prázdné ruce zval vším svým.
Svedla je zas tu mocná příroda matka.
Nůši, ranec a hůl! A s Vašíčkem Nejlovým
do světa zašla Baruška Sladká.