Zpit jsem jí jak král, když začne zívat
mořem jásotu a krajina kol celá
chví se vzkřikem nadšeného Vivat!
cimbály cinknou a zaduní děla –
zpit jsem jí a nemohu dál zpívat.
Všecko kolem nic – jen Ona modla!
a sklání ke mně se! Tak dobrá, milá!
bože, teď se ke mně přitulila,
rána štěstí k srdci mě bodla.
Teď ruku v její bok jsem vinul,
teď oko v oko hleď!
a dech nám splynul.
Teď bůh své nebe odekrývat
počal, a teď, a teď –
Zpit jí jsem a nemohu dál zpívat.