Srdce mé opojné radosti
dosud nezná.
Ještě dnes, milenko rozkošná, něžná!
Se zemí slunce se pojímá,
milý s milou,
hýření tvůrčí a šílení silou.
Pod stinným olšovím naproti hlubokým
klidným vodám
vášnivou živelnou bouří se ti oddám.
S divokou rvavostí mužovo čelo
v požáru činů a chvil
do boje, života, vášně by chtělo –
Z posledních ozvuků sil
žije mé tělo.
Poslední sluneční paprsky ještě budí
z mrtvého kamene vzrůst!
A povzdechy krvavých úst,
poslední rozpětí mrtvolné hrudi?!
Zaniknu bědně a marné jsou pěsti.
Ještě že blikavě svítím
lampičkou útěchy, kletého štěstí.
Umírat včera a zítra žít!
Kulhavý stařec belhá se žitím,
ještě se směje a chtěl by se bít.