Zlatá záře podvečera
z Tvého oka plna lásky
prší na mě, máti drahá,
střeží mě Tvá čistá duše,
bílá růže leknínová.
Svítí mi jak luna zemi
po klikatých cestách žití.
Nedá zahynout mi v bahně
rtů Tvých perla, modlitba.
Všes mi dala dobrotivá:
život Tvůj i dědků našich
krví mojí probíhá.
Na Tvém klíně jen je blaze,
ztrmácen vždy tam se vracím,
k Tobě, má matičko drahá!