Zkazky dědů duší letí
o květech a poupatech,
o zlatu i blátu, smetí,
posud jejich slyším vzdech:
„Doufejte jen, děti!“
Hlavou vrou mi cepy, mlaty,
houfnic, pušek roje, střel,
zřím, jak davy nepřátel
dědkům ukázaly paty.
Vidím šibenice též,
těla sedláků se klátí,
Mosteckou zřím věž.
Slyším šklebný vrahů jek,
jedno kvítko u nás zřím jen pláti:
Bujný Nezdárek.