Žízním, můj bože, dej pít!
Tělo mé na padrť zprahlé
žít chce, hoj! vesele žít!
Žel, kapá veň jenom táhle
sluníčka, rozkoše, svit.
Doušek za douškem, chce se rozpěnit
vzhůru a výše krev,
žel, zbyla trocha jen slev;
bože, dej pít, chci pít!
Helénin málo je ohnivý ret,
ňadra už její mě nudí,
s Krásou chci noc, urvat jí květ.
Noc? Život chci s Krásou snít,
věčnost – – a Všednost mě ničemná budí.
Žízním, můj bože, dej pít!