Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví?

Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví? Noc touhy zamlklou hlavu níží, my nesejdem se! a noc už spí! Tak koleje v dálce se blíží,

a nikde se nesetkají. A v duši dva ohniví cválají oři, dva proudy, ten tichý, ten dravý, teď jiskra v ní, oheň plazivý, hravý,

tak v dálce stohy dva rudavě hoří. Však koleje smějí vedle sebe jít a stohy hořet spolu, slzy dvě v oku se chvít,

jak měnivé, lákavé půvaby žen, tím životem nahoru, dolů – a v duši plamen jeden jen!