Zdálo se mi, že jsem králem bohů.
národové přicházeli ke mně,
líbali mou ozlacenou nohu,
pod níž bolestně se chvěla země
v čele zkrváceném věnec hlohu.
Já konečně od výšin jsem dolu
shledl zaníceným okem,
nezřel zem jsem s probodeným bokem,
nezřel lidstvo jsem se ztápět v bolu,
radost jen a ples a krásu svatou,
slzy perly byly,
já dept znova zem svou zpupnou patou:
Zúpělo vše, má se pata zvedá,
drtí v bludu svět v té chvíli.
Já zřel bohaté, ne chudých, běda!