Zas jednou rusý mě vlas,
a modré oči uchvátily,
jakobych bídný duší nebyl, jakoby lásky byl pro mě čas,
tak zjev její ladný, bílý
vzrušil mě zas.
Ký div, že vracím se ze sněhu, ledu
k zeleným lučinám, vrbám na potoku,
ký div, že se zanícením v oku
ve světě krásu jen zřím místo vředů.
Tak rád opět vzdychám po studentsku, s bolem,
při měsíčku večer patřím žádostivě (slavíčkův zní hlas)
k jejímu oknu a hodiny chodím marně kolem.
Zachovej mi „Ji“ pámbůh milý! –
Zas jednou rusý mě vlas
a modré oči uchvátily.