Zanikly radosti, víření, plesy,
v skráň mou se valily rány,
lásky bol vzal mě za pačesy,
zbloudil jsem štvaný
v naše lesy.
Houby, samoty, zpěvy,
květy a kře – –
vše láskou vře,
zapomněl jsem své děvy.
Rybníka zelený břeh
mě hojil,
skájel poduškový mech.
Drozd ryčně zapěl mi kdesi,
lásku a zármutek v jedno spojil.
Daly mně klid naše lesy.