Zabolela mě má hlava dnes
bolestí starou a divou.
Jen muška kol letla to, jen vánek šeptem hles,
a s rozšklebenou lící křivou
zas se Bolest směje, zas jsem v staré dumy kles.
Zas mně píseň hada zevšad syčí,
zas mě pálí každý pohled kol,
zas má duše hnisá, směšný světobol,
zas v ní zastárlých ran vředy klíčí.
Opět vidím, jak Jí hlava snivá
k ňadrům klesá v rozloučení chvíli,
zas mě hlava pobolívá.
Zas se řítí stavba plánů smělá,
„nejsem nic“ mnou trhá, sýček kvílí.
Zas mě má hlava dnes pobolívá!