Z kostela domů, krok nejistý,
vzal jsem ti modlitby,
obrázek, obličej přečistý,
nevinný, přelibý,
a pod ním jetýlek čtverlistý.
Ty trhala’s ho jednou za rosy,
pod ňadry hrdlička pěla,
pod čelem píseň pěnkavky zněla,
v oku ti zpívalo šumivě rákosí.
Tady to bylo na stráni,
kams tenkrát posílala
srdéčko sladké a oko havranní?
Obrázek hledí klamně
a čtverlístku duše mi lhala.
Tys tenkrát nemyslila na mě!