Ve vozíku zapřažený, zpsutý
k horským hřebenům tam pozírám,
touhou po svobodě umírám,
bičovaný, ve jhu, pominutý.
Táhle vyju, nic se neozývá,
štěknu, brat se ozve, rána, což –!
vztekle hryžu železný svůj koš,
srdce tiše o volnosti zpívá.
Hvězdy sní dnes, měsíc skvělý svítí,
rozervu svůj provaz rabčí v ráz,
zdávím psy a volný, volný zas,
volný ve svých lesích budu žíti.