Viděl jsem velikou lidstva slzu,
jak mizela paprsky zářnými
božího oka růžové Lásky,
jak nadšen dav tu stál
a žehnal bílý kmet mu, Cit.
Slyšel jsem hymny andělských chorů,
nadšenou píseň o vzniku světa,
pohádku o čase, o zrodu tvorstva
a hrůznou epopej o bojích v něm.
Cítil jsem kadidlo myšlének nových,
zrozených v pralesů pradávných tišině,
dýšících původní sytou vůní.
Pil jsem z kalicha sladkosti při krbu,
v němž oheň spokojenosti dýmal.
Tam objal jsem ženu svou muž.