Veselo venku, veselo v městě,
kukačka kuká, svatby se slaví;
po řece rákosím cestu si klestě
junák se plaví
švarné ku nevěstě.
V chalupě, do níž dřív vichřice dula,
čeká juž Ona, slyší zpěvný Její hlas,
jaro se, jaro se vrátilo zas,
a zima pominula.
Milostí umdlévá celý krásný svět.
Bohyně čarovná dříme mu v klíně,
a co si šeptaj, těžko povědět.
Pračlověk rodí se nevěda ještě o otcově hněvu,
ni o své zimavé vině.
Je čas zpěvu.