Ves malá, stavení do pole,
zcuchané hnízdo, pět mladých v něm
pod trámem v naší stodole;
starého vrabce hoch zabil kamenem,
ječmen když zobal, ač plný koukole.
Pukalo vrabčici srdce v bole,
snášela maličkým tím více –
o hrůzo! zas ten kluk! ta šklebivá vrahova líce
žebřík přindává k trámu ve stodole.
A pod ním vítanou na kořist čeká
dětí hejno, až hnízdo padat bude.
Stará se bolestí třepotá, jeká,
křídloma bije ve stodolu.
A Smrt svou píseň hude.
Nejdřív hnízdo – pak kluk padá dolů.