Vasalem jsem tvým, o Bído němá,
věku strnutí, o Bído neskončená – –
V chvastu slov i nedostatkem duše
u mne jsi, mě vlečeš bez přestání
o Bído, Bído, Bído!
Když lakomý se v perlách hrabu,
když ústa ženina já líbám šílen,
když prostě mluvím, když žebřu zmořen,
se mnou jsi, o Bído!
Já se v prachu svíjím před oltářem,
s něhož v nahotě svět září,
tvým, o Bído!
Hnáty, lebka má tvůj zdobí trůn
a kol něho hvězdy točí se i země.
S tebou žiju, člověk, umírám.