V svobodu hvězd a zlato spěj,
s Musami v šíleném letu
po lesích Parnassu dej se v rej,
věnčena, hrda zjev se světu,
utíkej, země má, utíkej!
Na výši uměn se směj
v palácích s mírem i v chatě,
ať syčí saň zloby jedovatě.
utíkej, země má, utíkej!
Svou sílu, sama sebe znej,
v boj vítězný s vrahem a sokem
utíkej, země má, utíkej!
Jinak tě neznám, kletbu mou měj,
pak vzdech můj buď poslední s pohaslým okem:
Utíkej, Káčo, utíkej!