V srdce mé usedla můra,
skryla ho zcela;
nevím, kde duše je, kde jeho kůra,
kde květ se bělá,
prázdná jsem její stvůra.
Točité drápy má, zostra
bodá mě velmi,
po čase pod tělem šelmy
zbude jen holá kostra.
Zmítám se, ještě se bráním,
už už znaven však
vysechlou šíji skláním.
Srdce mé tupí se letem,
na můru kalný zří zrak:
zhrdání světem.