Bílé květy na zeleni visí,
novými jarními šťavami voní list,
na bujnou travinu ptačí padá hvizd,
sklesle tu pod stromy bloudím, kmet lysý.
Vyvábím vzpomínky z bařin ztrouchnivělých,
aby sem v dětí rej hravý vzletly,
okřály, vzpučely, tančily, vzkvetly,
v děvčátek srdcích se koupaly vřelých.
Aby si v červnových bouřích zahýřily,
pobledlé aby jim ztemněly tváře
plodivou silou sluneční záře,
aby se mládím a vášní zpily.
Vzpomínky jdou tak zvolna a nesměle,
bázlivě a upejpavě,
nechtějí tančit po staré hlavě,
stydno jim výsknout si vesele.
Po starodávnu jsou nastrojené,
v škrobených šatečkách němě tu cupou,
zdiveně kývají bradkou tupou,
hejno když dětí kol s křikem se žene.
Každá má formičku, z níž se ti nehne;
vylákej ji a slibuj jí nebe,
vzpomínka zapláče, že ji to zebe,
v dusný si kočárek zpátky lehne.