V Bošíně se zvoní hrana

V Bošíně se zvoní hrana bim bam, bim bam, byla panna malovaná, není tam,

byla panna, není panna. Zvonily jí zvonky mládí ve vaničce, co ji kolíbala; zvonily, když se mu dala,

vždyť se měli tak rádi! Někdy příroda se sama opojí. Tak zvonily zvonky zas, když mrtvé dítě našli ve hnoji.

Byla panna malovaná – slyším, zvonky, vás – byla panna, není panna.