Ukradli zloději tátovi krávu,
sedm mu krmila dětí,
leč Honza nejstarší neztratí hlavu,
po stopách s tátou letí
a stopy vedly je na doubravu.
Obušek každý měl krátký;
hle! tam se zloděj s ní v houštinu schoval.
Honza naň volal:
Vraťte nám krávu zpátky!
Než zloděj směle naň vzkřik,
oba na kolena klekli,
z posledních šatů je svlík.
„Tatínku, pojďte,“ a táta dí k tomu
„No, jsem Čech!“ změklý.
A táta s Honzou šli pokojně domů.