Tvým otcem prach
a zbožňovaná země máti
tvůj je vrah;
když bůh v čelo skálu dá ti,
trosky kostmi tvých jsou snah.
Paprsky dva oči tvé,
vlasy travkou zelenou,
krev žár moře se pěnou
duše moře zbouřené.
Rozum obláčky oblohy
a slunce tmu i světlo ti
vmetlo pod nohy.
Jsi hříčkou a náhodou, raketou,
jež zazáří, mžikem se rozletí.
Máš jen srdce, jedinou perlu svou.