Života rozruch v zaniklém kraji
večerní mlčení nenáhle střebe,
v mechových vlasinách okouni hrají,
stoleté sosny líbají nebe,
hluboko tůní se rozplývají.
Zpozdilé ptáče unyle lítne
tišinou stromů k skulině mělné,
ve hlati vodní zrcadelné
panensky hvězdy se shlížejí třpytné.
Mizivé přeludy živého blaha
v údolích dole i vysoko na horách
pojímá temnota vlahá.
Myšlenka boží žije a hnije
v čarovně obrazných snách.
Srdce mé blesky bije.