Tkadlečku, můj zlatý, teď tě chápu,
proč’s tak na Neštěstí zanevřel,
když tě chytlo do sveřepých drápů.
Nejsem advokátem bohužel,
bych se Žalobníkem stal,
člunkem v Osud lomcoval,
na Ludvíka nářků spustil proud.
Zmítá se má duše maličká,
chytla také do pevných mě pout
krásná Adlička.