Tenké zvonky klinknou,
hrana zní,
květin něžné hlavinky
sklání se smutně níž, níž,
všecinko venku v umírání sní.
Zapomnět na ni, na Aninku
možná není, není.
V ní, panence mé,
studánka nebe mého krásný snila sen.
Kam nyní? Temno, prázdno kolem,
Nic na mně cení šklebně hnát,
kam? neb odnesla mně Aninku Smrt.
Tenké zvonky klinknou,
hrana zní:
Milování do skonání.