Tatíčku nebeský, divné děti rodíváš!
Rozdíly přenáramné!
„Na, babo, troník, na, tu máš,
pomodli se za mne
otčenáš!“
Tak mně řek pán ten velký u kostela, však ho znáš!
spinkej, můj holoubku sladký,
spinkej a poslouchej se rtů své matky
otčenáš.
Kolik jich mám se modlit? Všš! Všš! Ty lkáš?
nemám kdy ni za své dítě se pomodlit
otčenáš – –“
Tatíčku nebeský, divné ty děti máš! –
Viděl na rtech své matky se chvít
poslední otčenáš.