Šumí bor a tráva hlásí jaro.
Nad květem květ se rdí,
mech šepotá mechu,
ptáku pták, tam zacvrliká brouk,
smrk s jedlí zasténá,
jelen s laní jede, králík cupá s družkou,
sojec emir heteru si v harem vede,
slavík hymny zpívá pod šípkem a růží,
potůček se snoubí s řekou,
rybka hraje s rybkou,
rákosí břeh líbá láskou prohřátý,
žabka za žabkou skáče,
u kolu, jej tráva bujná oplétá,
na ráčka stydlivě vzhlédá žena,
dno se kamenité s vodou tře,
zastaví ji, dál ji nepouští
a vodník ji dráždí těžké balvany vále.
Země zpívá starou epištolu.