Skalná pole roztříštěna
trčí z krvavého zdroje,
rozorala černá žena
těžkým pluhem srdce moje.
Ztvrdla sluncem bílá snění,
pně a květy zbity vřavou,
roste kámen na kameni,
oblévaném rudou šťavou.
Ještě pahýl z ní se mrví,
krkavec jí skřípe, kráká,
dole v hloubi ssedlou krví
uděšeno srdce plaká.